A letošním třetím a zatím i posledním příběhem je staronový příběh Martina Žižlavského. Martin je naše srdcovka a vlastně i takový ambasador projektu Honter cup. Je krásným příkladem pro ostatní, kterým nepřízeň osudu něco vzala, odepřela, ale možná, že i hodně dala. Stejně tak, jako neustále sledujeme příběh našeho prvního bojovníka Vaška, sledujeme i Martina a rádi bychom tímto způsobem podpořili jeho snahu probojovat se mezi elitu v závodech MČR sidecarcrossu a stejně, jako v loňské sezóně, posbírat nejen zkušenosti, ale i body v seriálu MS. 

V březnu roku 2017 vyrazil Martin Žižlavský, student prvního ročníku šumperského gymnázia, se třídou na lyžařský výcvik do Ski Resortu. Součástí střediska je i celoroční bobová dráha. Otevřený bob zde jede z kopce po kolejnici, jako když frčíte na pouti po horské dráze. Bezpečnost jezdce by měl zajistit bezpečnostní pás. Nic, co by mělo sportovce tělem i duší, jakým je Martin, jakkoli ohrozit. Před druhou zatáčkou chtěl ale Martin zamávat kamarádovi. Hned po zamávání sice vrátil ruce na držadlo, ale už se mu nepodařilo chytit tak pevně madlo, když začala při nájezdu do zatáčky působit odstředivá síla.

Ta jej začala z bobu vynášet a bezpečnostní pás, místo aby ho zachytil, se stále povoloval a natahoval, jako v autě. "Pás mě neudržel a málem jsem z toho bobu vypadl. Noha se mi dostala ven a zahákla se do té železné konstrukce. Nakonec mě to hodilo zpátky do bobu, ale už bohužel bez nohy. Ta tam zůstala," vzpomíná Martin Žižlavský na děsivý okamžik, o kterém dnes mluví v klidu a bez emocí.

Johanka - druhý příběh 2022

Dnes jsou Johance 4 roky, ale její nelehký příběh se začal psát ještě dříve, než se narodila. Mamince lékaři oznámili, že se jí narodí dítě bez ručičky a že toto postižení může být kombinováno mentálním postižením. Přes tyto neradostné prognózy se maminka Johanky odmítla vzdát a rozhodla se bojovat.

A tak se narodila Johanka. V sedmém měsíci těhotenství, malinkatá, krásná holčička, které dal život do vínku jen jednu zdravou ručičku...

Jak říká maminka Johanky: zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem tuhle skutečnost přijala. Styděla jsem se a Johance postiženou ručičku stále zakrývala. Chtělo to čas, abych se s tím vyrovnala... Pak jsem musela přijmout i další, dříve avizovanou zprávu. Johančin vývoj se zpomaloval a byla jí diagnostikována porucha autistického spektra - mentální retardace II. stupně. Do toho se Johance narodila sestra Anička. Byla to hodně náročná doba...

Naštěstí se v životě objevují okamžiky a hlavně lidé, kteří nám dodávají nejen naději, ale i odvahu jít dál. Tím člověkem byla pro Johanku paní ředitelka Marcela Tomšejová z MŠ v Tasově, okr. Hodonín. Osvícená žena s kolektivem stejně smýšlejících učitelek už měla jednu zkušenost se zařazením hendikepovaného dítěte do běžného dětského kolektivu. Johanka byla přijata mezi zdravé děti a v péči tamních paní učitelek si začala osvojovat návyky dětí, které jsou tak normální pro všechny zdravé děti a tak výjimečné pro děti s postižením, jaké má Johanka. Prozatím hlavní změnu vidí maminka u Johanky v lepšící se komunikaci.

Vraťme se ale k tomu, proč jsme se Johanku rozhodli podpořit. Absence podstatné části horní končetiny negativně ovlivňuje správný vývoj páteře. Pro její lepší vývoj bylo doporučeno cvičení na trampolíně, která bude nejen posouvat Johančiny motorické schopnosti, ale zároveň bude zpevňovat svalstvo kolem páteře. Takže ano, trampolína pro Johanku. Ale nebyl by ten příběh úplný, kdybychom nezveřejnili přání Johančiny maminky. Ta by si moc přála trampolínu nejen pro Johanku, ale i pro všechny děti z MŠ v Tasově.

A protože paní ředitelka s tímto návrhem souhlasí, bude naše sbírka zahrnovat nákup trampolíny pro MŠ Tasov, okr. Hodonín.

No a tady je ta parádní věcička! Co říkáte? To dáme, že!

                                                                                                  (zveřejněno se souhlasem Terezy Juračkové)

NELINKA -první příběh 2022

Náš příběh začal v roce 2011, kdy se Nám narodilo Naše druhé dítě, dcera Nelinka. V prvním roce života již dostala diagnózu centrální hypotonický syndrom. Ochablost svalů kombinovanou s psychomotorickým opožděním. Začal kolotoč všemožných vyšetření a rehabilitačních pobytů. I když po malých krůčcích, ale Nelinka se postupně zlepšuje. Její první pohyb začal ve třech letech, kdy se naučila šoupat po zadečku a tímto pohybem se dostala, kam sama potřebovala. V šesti letech se naučila střídat nožky a byla schopná se za pomoci držení za ruce dělat krůčky. Teprve v 10 letech jsme se dočkali prvních samostatných kroků, které jsou pro Nás velkým zázrakem a velkou odměnou za všechno to úsilí. Nelinka nyní navštěvuje speciální školu ve Svitavách, kde ji pomáhá její osobní asistentka. Do školy chodí moc ráda. Miluje společnost dětí a aktivity, které ve škole každý den dělají. Protože ve škole tráví hodně času a správné sezení je pro tyto děti moc důležité, chtěli bychom ji pořídit speciální rostoucí židli a rostoucí stoleček. Tento nábytek je vhodný pro děti od 4 let až do dospělosti a to díky nastavení, které tento nábytek poskytuje. Pořizovací cena židličky je 8941 Kč a stolečku 10877 Kč. Pomůcky jsou k vidění na stránce www.delso.cz 

                                                                             (převzato a zveřejněno se souhlasem Nelinčiny maminky)

              Příběhy kluků - rok 2021

Václav:

It came completely out of the blue. Suddenly we were parents of a child born with a disability.

Venda was born with a developmental defect in his left leg. We, parents, faced a life-changing decision: either many years of attempting to help the leg develop with a completely uncertain outcome, or take a radical irreversible step and amputate it and replace it with a prosthetic knee and ankle. It was a very harsh choice...

What helped us was meeting a family who had faced the same dilemma four years before us. We were amazed to see that it was possible to live a full life with a prosthetic limb.

Now Venda has been using the prosthesis for more than three years and is trying to do everything his older brother does - kick a football, climbe the climbing frames, jump on a trampoline, ride a bike. He's starting to realise that the prosthesis will never become a "live" leg and when he takes it off or something is wrong with it, he can't walk. That's why he keeps using it all the time. It's amazing to see him always on the move.

Martin:

In March 2017 Martin Žižlavský, a first-year student of Šumperk grammar school, went together with his class to practice skiing in a ski resort. The resort has an all-year-round bobsled track, where an open bobsled goes down on a rail just like on a funfair roller coaster. A seatbelt is supposed to provide safety for the rider and there was nothing there that should have put such a sportsman in his heart and soul as Martin, in any sort of danger.

However, Martin wanted to wave to his friend before the second turn. He put his hands on the bar immediately after butdidn't manage to hold it fast enough when the centrifugal force started to act when cornering.

He was being pulled by it out of the bobsled and the safety belt, instead of holding him in place, was still loosening and tightening, like in a car. "The belt didn't hold me and I almost fell out. My leg got out and got stuck in the iron structure. In the end I was thrown back into the bobsled, but unfortunately without the leg. It stayed there." - recalls Martin, who is now able to talk about the horrific moment calmly and without emotions.